Dobrovolnictví ve Španělsku: Anetin příběh o výzvách a objevech
Pro moje dlouhodobé dobrovolnictví na 10 měsíců jsem si vybrala místo na jihu Španělska, vesnici jménem Álora, která je hned kousek od známé Málagy. Po mém velmi úspěšném krátkodobém dobrovolnictví v Turecku jsem cítila, že bych chtěla ještě někde zanechat stopu a pomoct na místě, kde nejvíc využijí moje dosavadní vzdělání a zkušenosti v oblasti soc., spec. a předškolní pedagogiky. Všechno nasvědčovalo tomu, že se právě na tento projekt skvěle hodím a po dvou kolech výběrového řízení jsem byla i vybrána. Odjezd byl hned za 2 týdny a já byla velmi natěšená. Španělská organizace mi vybrala termín příjezdu tak, aby jí co nejvíc vyhovoval (i když letenka v ten den byla dražší než normálně, organizace mi slíbila na ni přispět, pokud to bude nad rámec budgetu) a já se ráda přizpůsobila.
Po příjezdu na mě čekal krásný sdílený pokojík s další dobrovolnicí z Německa a uvítání, kde jsem zjistila, že je na projektu dalších 8 zajímavých lidí. Následující den jsem v kanceláři podepsala všechny potřebné dokumenty k projektu i ubytování (např.: nájemní smlouvu i s jejími pravidly). Bylo mi vysvětleno, že každý týden budu mít jiný kalendář s úkoly a místy, kde budu s dalšími lidmi působit. Postupně si projdu vše a asi po měsíci si budu moct vybrat i svoji preferenci. Dále jsem se seznámila s dalšími pracovníky a naším mentorem, který nám měl pomáhat s aklimatizací a potřebnými formalitami jako například zdrav. pojištěním.
A tak už po prvním týdnu jsem se mohla podívat do centra pro dospělé mentálně postižené, plánovací kanceláře pro YouthExchange programy a taky mojí oblíbené místní školky. Později jsem se podílela i na provozu příměstského letního tábora. Po krátkém zajetí do rutiny a opadnutí dojmu „všeho nového“ jsem začala hledat své místo, jakým způsobem bych mohla pomáhat na jednotlivých pracovištích. První překážka byla jazyk, nikdy dřív jsem totiž španělštinu nestudovala. Naše organizace bohužel nenabízela učitele jazyka (jak to někde jinde třeba bývá), ale pouze internetový vzdělávací program hodně podobný duolingu. Můžu jen říct, že tato forma se za mě ukázala jako nejmíň efektivní. Pak vyvstal další problém, jelikož jsem přijela v květnu a blížilo se léto, touhle dobou všechna centra postupně končila jejich sezónu a každý se připravoval na spíš na volno.
Cítila jsem, že situaci musím co nejdřív vyřešit, a tak jsem zašla za svoji vedoucí a navrhla nějaké nápady, jak bych mohla být na pracovištích víc užitečná a vypomáhat. Taky jsem se svěřila s pocitem, že se cítím v práci často jen jako pasivní přihlížeč a nevidím nabídku, kde se aktivně zapojit. Byla jsem vyslechnuta a ubezpečena, že se do budoucna pokusí o změnu.
Mezitím se blížily moje narozeniny a začala jsem si užívat objevování místní kultury, jídla a cestování. S dalšími dobrovolníky jsem se tak víkend co víkend podívala do jiného města a jakmile se blížilo léto, tak i k místním plážím.
Pak pro mě nastal zlomový týden. Byl to vstupní tréninkový program na severu země, kde jsem se seznámila s dalšími asi 20 dobrovolníky, kteří přicestovali z různých koutů Evropy na podobné programy jako já po celém Španělsku. Za ten týden jsem si vytvořila úžasné přátele, ale taky se dozvěděla hodně o tom, co by měl každý z nás od programu dostat, jaké jsou naše práva a i povinnosti. Nejvíc mě pak zaujal workshop o efektivní komunikaci, který nás měl pomocí připravených scénářů nachystat na výzvy, se kterými se můžeme setkat v našich organizacích. K mému překvapení to byly často situace, kde jsem měla pocit, že jsem něco podobného už sama zažila a není úplně běžné, jak to mám. Zašla jsem tedy za lektorkou, se kterou jsme probraly moje potíže. Byla to například zvláštní smlouva, kterou jsem na začátku musela podepsat, ve které jsem souhlasila s nehlášenými přepadovými kontrolami na našich ubytování (i v naší nepřítomnosti). Pak také fakt, že můj mentor mi není moc nápomocný, jelikož angličtinu velmi neovládá a do teď nevím, kde mám v případě potřeby svého lékaře. A nakonec i to, že zatím stále nevidím, kde bych byla aktivně zapojena ve svém projektu. S lektorkou jsme se domluvili, že mojí organizaci pošlou email s žádostí o zvážení změn, které by napomohli ke vzájemné spokojenosti. Odjela jsem tak nadšená a těšila se, co přijde po tomto.
V mé hostící organizaci ale na mě čekal velmi nepříjemný šok. Jelikož email vzali jako velmi vážnou výtku, skoro až útok na ně samotné, kterou jsem zranila jejich důvěru. Od té doby se jejich chování ke mně velmi změnilo a já začala pociťovat, že už nejsem vítána. Doufala jsem, že vše časem opadne a snažila jsem se do své práce dávat maximum. Přišly ale momenty, kdy mi zadané úkoly opět vůbec nedávaly smysl a když jsem se ohradila, přišel návrh, jestli raději nechci projekt ukončit.
Přišlo mi, že jdu hlavou proti zdi, protože nikdo nechtěl poslouchat, jak se věc z mé strany má. Proto jsem se rozhodla, že už nechci být na místě, kde nejsem vítána a není vítána dokonce ani diskuse, jak věci změnit k lepšímu. O všem jsem průběžně informovala moji vysílající českou organizaci, a nakonec i moje rozhodnutí projekt ukončit. Bylo pro mě důležité, že jsem s nimi vše mohla probrat, protože jsem měla chvíle, kdy jsem pochybovala o sobě samotné, jestli jsem si všechny problémy nezavinila sama. Psychicky mě hodně podrželi a jsem jim za to velmi vděčná. Byli tam pro mě i ve chvíli, kdy jsem si nakonec musela svoji letenku doplatit, protože přesáhla hodnotu stanoveného rozpočtu a španělská vedoucí stáhla svoji původní nabídku, že mi případně dopomůžou.
Abych byla ale úplně upřímná – kulturně i mentálně to byla velmi obohacující zkušenost. V létě jsem se snažila odklonit od problémů v hostící organizaci a užít si všeho, co jinak Andalusie mohla nabídnout. Poznala jsem nové přátele, chodila na lekce bachaty, zažila dechberoucí pulzující slavnosti a ochutnala úžasné místní dobroty.
Nakonec můžu říct, že jsem se o sobě naučila víc věcí, než jsem čekala a získala pocit, že se konečně umím postavit sama za sebe. Profesně mi to dalo zajímavý vhled do fungování místních organizací a školství. Konec konců i v představě o mém budoucím směřování, a navíc ukázalo možnosti, které jsou ještě přede mnou. Vždy budu ale nejraději vzpomínat na skvělé lidi, které jsem tam potkala a na nezapomenutelnou chuť moře a drinku „Tinto de Verano“ (když se vyskytnete někde poblíž, musíte rozhodně vyzkoušet😉).
