Moje zkušenost s Erasmus+: Bigger Step Up
Nedávno jsem měla příležitost zúčastnit se projektu Erasmus+ s názvem Bigger Step Up, který se konal v Chorvatsku na ostrově Čiovo. Tento projekt si kladl za cíl podpořit osobní růst, rozvoj podnikatelských dovedností a posílení digitálních kompetencí.
O projektu jsem se dozvěděla přes online webové stránky Brno For You, kde jsem aktivně vyhlížela nějaký vhodný projekt. Myšlenka poznat nové lidi, učit se o podnikání a zlepšit své digitální dovednosti se mi zdála jako skvělý způsob, jak strávit týden, a ještě ke všemu v zahraničí plného mořského vzduchu a cizí kultury.
Projekt byl zaměřený na podnikání, startupy a využití digitálních nástrojů v byznysu. Měli jsme workshopy o tom, jak k podnikání přistupovat jako k projektu, vyzkoušeli jsme si celý proces od počátku až po spuštění startupu, jen diskuse o finanční gramotnosti chyběla a digitální kompetence také úplně probrány nebyly.
Témata byla pojata velmi základně, ale měla jsem tu možnost se setkat s inspirativními lidmi a jejich nápady a příběhy ze života. Odnesla jsem si hlubší pocit sebevědomí při zvládání výzev a jasnější představu o tom, jak mohu přispět své místní komunitě.
Ačkoli byl obsah školení užitečný, nebyla to vždy snadná cesta. Překvapily mě základní podmínky ubytování, které se dost lišily od mých očekávání i co se týče porovnání s jinými projekty. Bylo to občas náročné, ale naučilo mě to odolnosti a přizpůsobivosti.
Mimo bleší kousnutí a intenzivní chuť po ovoci/zelenině a obecně po nutričně vyváženém jídle (kterého tam teda moc nebylo) jsem si odnesla hlavně spoustu historek, kterými budu strašit svoje budoucí děti. Naučila jsem se, že když na tebe organizátor vytáhne svoje osobní mýdlo se slovy „tímhle si myju celé tělo, ale rád ti ho půjčím“, tak fakt není šance to zachránit. A také – oranžová olejovatá omáčka „na více způsobů“ (ale pořád ta stejná), je po celý týden už vaše noční můra.
Přestože měl projekt některé organizační nedostatky, musím říct, že jsem se hodně naučila. Setkání s lidmi z různých zemí, sdílení nápadů a překonávání výzev mi pomohlo růst, jak osobně, tak profesionálně. Byl to rozhodně zážitek, možná ne takový, jaký jsem čekala, ale o to vtipnější. Ano, občas jsme měli pocit, že přežíváme v homeless shelteru a že náš organizátor znal víc svoje pivní limity než ty organizační. Ale víte co? I tak jsem se vrátila s pocitem, že jsem se posunula – i kdyby jen v tom, jak si příště líp vybrat projekt. Takže pokud hledáte něco mezi takovýmto projektem a reality show o přežití, tenhle projekt je přímo pro vás! 😀