Jak jsem prožil City Bound
„Hurá, jedu na City Bound.“ Problesklo mi hlavou, když mi přišel e-mail s tím, že jsem byl vybrán na City Bound v Berlíně. Už minimálně měsíc před projektem jsem si představoval, jaké to bude zase super, jak poznám nové kamarády a zlepším si angličtinu a němčinu. Potom se čas rozletěl, a než jsem se stačil vzpamatovat, tak zbýval jeden den do odjezdu. Mé obvyklé obavy, že si nenajdu kamarády a nezapadnu do kolektivu jsem zatlačil do nevědomí a začal si balit věci. Další den jsme se všichni (až na jednoho leadera :), sešli na Florenci. Všichni vypadali velmi mile a sympaticky, což, jak se později ukázalo, byla pravda. Cesta autobusem do Berlína na místo, kde jsme se ubytovali, se mi zdála nekonečná. Konečně jsme dorazili na místo, kde už všichni účastníci projektu byli. Po krátkém odpočinku a dobré večeři jsme se začali seznamovat. Od chvíle, kdy jsme dorazili na místo, kde jsme bydleli, se čas opět rozběhl. Nestačil jsem se divit, jak rychle dny ubíhají. Pomalu jsme se začali navzájem poznávat. Během týdne jsme zažili spoustu skvělých zážitků, jen mě trochu mrzí, že byl zrušen High-rope course. Když jsme byli na procházce ve městě, připadal jsem si zde skoro jako doma, protože už jsem si pamatoval, kudy máme jít. A pak přišel poslední den a s ním loučení. Velmi mě mrzelo, že ten týden už skončil, ale nic se nedalo dělat. Škoda, že projekty netrvají déle…….
How I enjoyed City Bound
„Hurray, I´m going to City Bound.“ I told to my mother when the e-mail that I was selected for City Bound in Berlin has arrived. I started to think about the project, how great it will be, how I will meet new friends and how I will improve my English and German. And then, the day of departure has come. The day before departure, my old fears that I will not find any friends and I will not fit into the collective has appeared, so I stopped thinking about this. And then, the day of departure has come. We all, except one of the leaders :), met at Florence. All participants looked very nice and likeable, the time showed that it´s true. The way to the place where we stayed seemed endless to me. When we arrived to our destination, all other nationalities were already there. After a short break and a good dinner, we started to get to know each other. I was very surprised about how fast the days were passing. During the week, we experienced a lot of enjoyments, but I´m a little sad for the High-rope course canceling. When we were on walk in the city, I felt almost at home here because I remembered where are the monuments, shops and other places. And then came the last day and departures with him. I was very sad because I will always miss my friends that I made on this project.
Autor: Adam Šmajs